Přihlášení

Real time web analytics, Heat map tracking

Kalendárium

Historie je dědictvím, kterého se žádný způsob vlády a správy věcí veřejných nemůže zbavit.. Dějiny končí i začínají vždy dnes, byly právě takové jaké byly a mají to výhodu, že je nelze už nijak a ničím změnit Oproti tomu, výklady a pojetí dějin podléhají ideovému prostředí doby. V nich se pak často uplatňují tendence přizpůsobit obraz minulosti tomu nebo onomu ideologickému nebo politicko – kulturnímu úsilí daného prostředí a dané doby. Prezentují se jen ty události a úseky dějin, které vyhovují momentálním politickým cílům.
Téměř sto padesát let naslouchalo několik generací výkladům dějin Moravy v pojetí českého národního obrození, podle něhož byly dějiny Moravy podávány a vysvětlovány z hlediska dějin Čech. Pokud chceme usilovat o objektivní pohled je potřeba vidět Moravu a Moravany také z pohledu Moravanů.


První výslovná písemná zmínka o Moravanech pochází z roku 822. Tehdy Franský císař Ludvík svolal do Frankfurtu „ obecný sněm a hleděl – podle slavnostního zvyku– projednat s velmoži, které k sobě kázal svolat, všechny nutné záležitosti, které se týkaly prospěchu východní jeho říše. Na tom sněmu vyslechl vyslance všech západních Slovanů, to jest. Obodritů, Srbů, Veletů ,Čechů, Moravanů, Praedenecentů a v Panonii sídlících Avarů, kteří k němu vysláni byli s dary“. 


Mezi královstvím Moravanů a východní Římskou říší/Byzancí/ jako dvěma subjekty mezinárodního práva byla v roce 863 uzavřena dohoda. Císař Michael III. Vyšel vstříc žádosti Moravanů a vyslal na Moravu zvláštní politicko-kulturní misi vedenou Konstantinem Filosofem a opatem Metodějem. Její zásluhou se Morava stala kolébkou slovanské knižní vzdělanosti. 
Připojení Moravy k Čechám – uvádí se několik dat 1018, 1021, 1025, 1030, 1031,  nebylo žádným ideálním spojením ani dvou zemí, ani dvou částí pro tu dobu pomyslného národa, jak si někdy historikové romanticky představují , ale tvrdou středověkou skutečností se všemi průvodními rysy feudální dobyvačnosti, známými i z příkladů jiných, například dobytí Anglie Normany. Došlo k potlačování domácích vyšších a vládnoucích vrstev, k jejich podmaňování, zbídačování, odstraňování a k dosazování českých družiníků a velmožů i k potlačování domácích moravských politicko-kulturních tradic, které byly nové vládní moci na překážku.


V roce 1055 Spytihněv II., vévoda Čechů, se jal uspořádat nově Moravské království. Sesadil knížata dosazená jeho otcem a odstranil okolo tříset představitelů vládnoucí moravské aristokracie, vyvlastnil jejich majetek a na jejich místa dosadil české velmože a úředníky.


Římský císař Fridrich I.Barbarossa v roce 1182 rozhodl o zamezení snah českých vévodů vládnout na Moravě. Moravské markrabství stejně jako Čechy mělo být nadále udělováno jako léno Římského imperia. Vzniklá rovnoprávná diarchie Čech a Moravy představovala nadále jedno společné dynastistické soustátí.


Moravské  markrabství  koncem 13.století  mělo své zemské úředníky, v jejichž čele stál zemský hejtman / poprvé se uvádí v roce 1298/ své zemské sněmy a soudy.Pozemkové vlastnictví se zaznamenávalo v zemských deskách vedených v Brně, Olomouci /první zmínka v roce 1303, ve Znojmě a v Opavě.


Jan Lucemburský, král Čech a markrabí Moravy, potvrdil Moravskému markrabství v roce 1311 všechny jeho svobody a práva, které mu zabezpečovaly jehorovnoprávné postavení s Čechami v rámci lucemburského dynastického soustátí. Všechny zemské úřady samosprávy měly být na Moravě nadále obsazovány jen rodilými Moravany. S Čechami spojovala Moravu osoba společného panovníka /personální unie/ a povinnost společné obrany. Osoba společného panovníka nebyla na překážku mezinárodněprávní subjektivitě země, jak to dokládá udělování léna Markrabství Římským impériem.V roce 1323 se Jan Lucemburský zavázal, že daně z Moravy bude požadovat jen vyjímečně a že nebude cizincům pronajímat nebo odstupovat žádný hrad.


V roce 1348 Karel IV., král římský a král Čech, markrabí moravský z moci krále římského rozhodl, aby olomoucké arcibiskupství, Opavské vévodství a Moravské markrabství byla do budoucna podle práva vázána na krále Čech a Korunu Českého království. Nový státoprávní pojem byl nadřazený Království Čech, s nímž jej nelze ztotožnit, neboť termín Koruna byl synonymem pro celou říši v čele s králem Čech. Zemské desky, do kterých se zaznamenávaly všechny majetkové a pozemkové vlastnictví byly soustředěny do Brna a do Olomouce.


V roce 1462 císař Fridrich III. na žádost Jindřicha z Lipé, nejvyššího zemského hejtmana Moravského markrabství a maršálka Království českého, jakož i na žádost stavů Markrabství, změnil v erbu Moravy šachování orlice ze stříbrně /bíle/ červeného na zlato /žlutě/ červené.


Za vlády Jiřího z Poděbrad krále Čech a markrabího Moravy v roce 1464 ztratilo markrabství svou funkci vladařství /léno králů a Koruny království Čech/ a bylo ztotožněno s celou Moravskou zemí v čele s její samosprávnou stavovskou korporací vedenou moravským zemským hejtmanem.


 V roce 1480 na návrh moravského zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka se zemský sněm Moravského markrabství usnesl, aby zápisy do moravských zemských desek se nadále prováděly v jazyce přirozeném na Moravě.Ten byl na Moravě včetně svých specifických pokládán za přirozený jazyk moravský /idioma moravicale/. Ctiborem Tovačovským z Cimburka byla sepsána i první moravská ústava v které se píše, že “ Morava byla vždy svobodná, jakkoliv od království a koruny moravské padla, žádnému pánu ani které zemi podmaněna nebyla“,
V 16. století představoval nejvyšší zemský orgán moravský zemský sněm, který měl právo povolovat berně, měl samostatnou moc pokud šlo o zemská práva a zemské zákonodárství a střežil moravské svobody. V čele země stál královský zemský hejtman s dalšími úředníky. V zahraničí byla Morava chápána téměř jako samostatná stavovská republika


Počátkem 17.století z iniciativy Karla St. ze Žerotína se Moravané poprvé a naposledy osamostatnili a dočasně se odklonili nikoliv od Koruny, ale od krále – markrabího Rudolfa II. a vznikla konfederace Moravy Uher a Rakous, v jejímž čele stál uherský král Matyáš II. přijatý v roce 1608 za moravského markrabího. Matyáš tehdy přiznal moravským stavům právo zákonodárné a to i bez souhlasu panovníka-markrabího, dále právo zemského sněmu vypovídat válku a uzavírat mír a bránit zemské zřízení i zbraní, kdyby je panovník porušoval. Tato iniciativa byla výsledkem rozhořčení nad postupem českých stavů a jejich postojem v minulosti k Moravě.
Bitvy na Bílé Hoře se v roce 1620 zúčastnilo na čtyřitisíce mužů moravského vojska a vedl je Jindřich z Thurnu mladší a Jindřich Šlik. Po zmateném útěku českých vojsk z Bílé Hory, byl to jedině tento moravský pluk, který do posledního muže hájil povstání, zosnované protestantskými stavy v Čechách.


V roce 1628 Římský císař Ferdinand II., král Uher a Čech, markrabí Moravy atd, potvrdil novou ústavu Moravského markrabství a 140 listin a privilegií Moravy včetně privilegia římského krále Fridricha /1212/, Jana Lucemburského/1313/ Karla IV./1348, 1355, 1355, 1366/,císaře Fridricha III./1462/, Jiřího z Poděbrad a dalších.Ústava zabezpečovala rodu Habsburků dědičné právo na Moravské markrabství.


Po vítězství pruského krále Fridricha II. nad královskými sbory v roce1742 byl ve Vratislavi ujednán mír, v němž Marie Terezie, resp.Koruna Českého království ztratila ve prospěch Pruska právní nároky mimo jiné na Branibory a Slezsko kromě tzv. rakouského či moravského Slezska. 


Za vlády Marie Terezie, královny Uher a Čech, markraběnky Moravy atd,  v roce 1749 Moravské markrabství stejně jako jiné země habsburské monarchie bylo v oblasti vojenské, politické, soudní i finanční podřízeno centrálním úřadům ve Vídni. Koruna Českého království pozbyla praktického významu.


V roce 1763 bylo zřízeno Moravské zemské gubernium v čele s královským zemským hejtmanem Moravského markrabství, který se stal zároveň předsedou zemských sněmů a zemského výboru. Moravskému zemskému guberniu byla svěřena samospráva v záležitostech politických, daňových a finančních, vojenských, obchodních mincovních, zdravotnických, hornictví a veřejné bezpečnosti


Olomoucké biskupství bylo v roce 1777 povýšeno na arcibiskupství a stalo se na Moravě metropolitní i pro nově zřízené biskupství v Brně. Na místě proponovaného biskupství v Opavě byl zřízen generální vikariát.


V roce 1782 Císař Josef II. sloučil Moravu a moravsko-rakouské Slezsko v jediný politický celek v rámci Rakouské monarchie, zemi Morava-Slezsko. Sídlem zemského hejtmana a hlavním městem bylo Brno.V čele samosprávy země Moravy –Slezska stálo moravské – slezské gubernium.


Římský císař Leopold II.,král Uher a Čech, markrabí Moravy, atd císařským reskriptem v roce 1790 svolal a obnovil zemský sněm Moravského markrabství. Sněmu předsedal sněmovní direktor a moravsko-slezský gubernátor. Moravskému zemskému sněmu byla navrácena moc zákonodárná a vládní, zatímco výkonnou si podržely zeměpanské úřady panovníka.


V roce 1848 bylo zrušeno moravsko-slezské gubernium a neuskutečnilo se utvoření nového zemského sněmu a zemského výboru Moravského Markrabství. O rok později podle nového zřízení Rakouského mocnářství zanikla platnost ústavy Moravského markrabství, zůstal však zachován moravský zemský výbor. V rámci centralizace se Moravské markrabství podobně jako jiné země mocnářství stalo korunní zemí mocnáře a provincií monarchie. 


V únoru 1861 byly přijata Ústava Rakouské monarchie, která podávala soubor zemských zřízení. Působnost nového zemského sněmu Moravského markrabství a moravského zemského výboru byla taxativně vymezena v oblasti zákonodárné a správní. V čele zemského výboru stál opět moravský zemský hejtman. Výbor měl výkonnou a samosprávnou funkci. Zemský místodržitel nebyl však odpovědný zemskému sněmu.


V roce 1865 v rámci programu federalizace Rakouské monarchie byla zrušena únorová ústava a Vídeň zahájila přímé jednání se zemskými sněmy včetně sněmu Moravského markrabství. Dva roky poté byla  přijata nová prosincová ústava liberálního ducha, ale centralisticky pojatá


V roce 1908 bylo Moravské markrabství správně členěno na města s vlastním statutem/ Brno, Olomouc, Znojmo, Jihlava,Kroměříž, Uherské Hradiště/ a na 34 okresy. Zemský sněm Moravského markrabství v čele se zemským hejtmanem měl 151 poslanců. Moravský zemský výbor, jemuž předsedal rovněž zemský hejtman, se ve svých referátech staral o zemskou správu, zemský majetek a podniky, zemědělství živnosti a průmysl, zdravotnictví, veřejnou bezpečnost, vojenské záležitosti v zemi, vzdělání a vyučování, vědu, literaturu a umění, veřejné stavby a dopravu a zemské daně.


V září 1918 se s tichým souhlasem dohodových mocností se ustanovila tzv. zatímní československá vláda s Masarykem jako prezidentem, předsedou ministerské rady a ministrem financí, Eduardem Benešem jako ministrem zahraničí a ministrem vnitra a Milanem Rastislavem Štefánikem jako ministrem války.Tato vláda vystupovala nyní jako jediný legální představitel a mluvčí obyvatel zemí Koruny české a Slovenska. Ještě před tím vznikl 13.července 1917 v Praze v souladu s Masarykovou zahraniční akcí Národní výbor československý, jako vrcholná domácí instituce.. Zemský sněm Markrabství moravského nezasedal a o připojení Moravy k novému státu československému ani nejednal ani nerozhodl. Přičlenění Moravy k republice československé bylo výsledkem revolučního aktu, který provedli zemští a říšští poslanci, zvolení za české strany na Moravě při posledních předválečných volbách, zasedající v Národním výboru. Nově zřízené ministerské vnitra Československé republiky  od samého začátku mělo snahu zemské zřízení nahradit krajským. Na Moravě odmítaly snahy nahradit zemské zřízení svorně takřka všechny politické strany a veškerý denní tisk s odůvodnění, že by Morava jako samostatný historický útvar s tisíciletou tradicí zanikla.


Definitivní ústava přijatá v únoru 1920 rozhodla proti zemskému zřízení. Zákonodárnou moc svěřila dvoukomorovému Národnímu shromáždění Republiky Československé, složené z poslanecké sněmovny a senátu a potvrdila neexistenci zemských sněmů. Nový stát byl tzv. župním zákonem č.126 Sb.zák. a nař. z 29.února 1920 správně rozdělen na župy a na okresy. Z původní Moravy tak v Československé republice nakonec zůstal jen znak na velkém a středním znaku Československé republiky. Zemské vlajky byly zrušeny a jejich užívání zakázáno. Zákon o župním zřízení měl vstoupit v platnost do tří let. Proti jeho uvedení do praxe však stále vládl veliký odpor.


Župní zřízení vstoupilo od 1.ledna 1923 v platnost, ale pouze na území Slovenska. Vývoj nakonec v roce 1927 vyústil v přijetí zákona o organizaci politické správy, který se vracel zpět k zemskému zřízení. V celé republice se politickými úřady s povšechnou působností staly v první instanci okresní úřady a ve druhé instanci zemské úřady. V Brně byl zřízen Zemský úřad pro Zemi Moravskoslezskou, která vznikla spojením Moravy a Slezska. V Zemi moravskoslezské existovalo čtyřicet pět okresních úřadů. Nejvyšším článkem územní samosprávy byla  zemská samospráva. Nejvyšším orgánem zemské samosprávy v Zemi moravskoslezské bylo šedesátičlenné Zemské zastupitelstvo. Funkční období členů zastupitelstva bylo šestileté, jeho předsedou se stal z titulu svého úřadu zemský prezident. Zemské zastupitelstvo volilo ze svých řad Zemský výbor, jenž měl dvanáct členů. Také jemu předsedal zemský prezident.Zemský prezident zastupoval Moravskoslezskou zemi navenek jako právnickou osobu a podepisoval písemnosti, vydané jejím jménem. Působnost Zemského zastupitelstva se dělila na činnost hospodářskou a správní, normotvornou, na působnost ve správním soudnictví a na působnost poradní a iniciativní


V roce 1939 byla Morava začleněna do protektorátu Čechy a Morava. Zemská správa podléhala úřadům Německé říše 

Po válce nové Československo obnovovalo svůj život na zemských principech, zemské instituce se konstituovaly takřka ve všech oblastech veřejného života. Jen místo prvorepublikových orgánů státní správy se moci ujímaly národní výbory, Zemský národní výbor pro Zemi moravskoslezskou se ustanovil  v roce 1945 bezprostředně po skončení válečných operací na Moravě.


Po parlamentních volbách, které proběhly 26.května 1946 získali komunisté vliv také na Moravě. Výsledky voleb se promítly i do vedení a činnosti národních výborů, včetně Zemského národního výboru pro Zemi moravskoslezskou, jehož novým předsedou se stal 31.července 1946 člen KSČ a šéfredaktor jejího moravského deníku Rovnost František Píšek,. Zemský národní výbor pro Zemi moravskoslezskou se tak změnil z obránce zájmů země a jejích obyvatel v poslušný nástroj pražské vlády, vedené předsedou KSČ Klementem Gottwaldem.


Výsledkem komunistických představ o centralizaci moci bylo kromě jiného zrušení zemského zřízení a zavedení členění republiky na kraje. Definitivní podobu krajského zřízení schválila vláda Československé republiky na svém zasedání 30.listopadu 1948. Rozhodla o zřízení osmi krajů v Čechách, pěti krajů na Moravě a šesti krajů na Slovensku. Země moravskoslezská byla rozdělena na kraj jihlavský, brněnský, gottwaldovský, olomoucký a ostravský, přičemž ani jejich hranice nerespektovaly bývalé hranice zemské. Největší změnu znamenalo rozšíření jihlavského kraje hluboko do Čech.


Prvním lednem 1949 zmizely Morava a Slezsko po tisícileté existenci z mapy Evropy.Národní shromáždění Československé republiky podle rozhodnutí Komunistické strany Československa odsouhlasilo zrušení členění státu na země, zrušení zemského zřízení včetně zrušení Moravskoslezské země.


Národní shromáždění schválilo dne 9.dubna 1960 zákon o reorganizaci územní správy. Podle něj se počet krajů výrazně snížil, na území Moravy a Slezska vznikly dva celky Severomoravský a Jihomoravský kraj. Ani při jejich projektování nebyla respektována historická hranice.


Za pražského jara v roce 1968 byl z iniciativy poslanců Jihomoravského kraje a nově založené „Společnosti pro Moravu a Slezsko“ podán „Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky,“ která se měla stát trojdílnou federací tří státoprávních a rovnoprávných subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Snahy Moravanů byly potlačeny a stát byl uspořádán na nacionálním principu dvou hlavních národů Čechů a Slováků, na historickém anachronismu českého resp. slovenského národního obrození 19.století. Parlamentem České socialistické republiky se stala Česká národní rada, podle jednostranných představ nástupkyně Českého zemského sněmu před rokem1918, ve skutečnosti však také bývalého Moravského zemského sněmu a Slezského zemského sněmu. Tvořili ji nejen poslanci z Čech, kteří měli většinu, ale též poslanci zvolení na Moravě a ve Slezsku.


Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 9.5.1990 přijalo usnesení, ve kterém se uvádí:“ Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky považuje zrušení Země moravskoslezské od 1.ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokratickocentralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti.Vyslovuje proto pevné přesvědčení, že ústavní uspořádání republiky, které vzejde z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví…“


Ve volbách v roce 1990 bylo zvoleno do České národní rady 22 poslanců Hnutí samosprávné demokracie – Společnost pro Moravu a Slezsko. Poslanci HSD-SMS předložili v srpnu 1990 návrh zákona o zemském zřízení. Předsednictvo ČNR, kde mělo převahu OF jej ve výborech zamítlo.
V září 1990 byly předsedkyni ČNR Dagmar Burešové předloženy petice občanů požadující rehabilitaci Země moravskoslezské, které podepsalo více jak 630 000 osob. K jejich přání nebylo přihlédnuto. 


V březnu 1991 byl předložen upravený návrh zákona o zemském zřízení. Tento návrh byl předsednictvem ČNR také zamítnut. 


 V roce 1995 poslanci Českomoravské strany středu /vznikla sloučením HSD-SMS a LSU/ podali návrh zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků v ČR/varianta pěti zemí/ -byl odmítnut Poslaneckou sněmovnou ČR při prvním čtení.


V roce 1997 přijala poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ústavní zákon č.347/1997 Sb. O vytvoření 14 vyšších územních samosprávných celků /VÚSC/ - krajů v České republice.


Dne 1.1.2000 vstoupil v platnost zákon, který rozdělil území České republiky na 14 krajů stejných, jaké zavedl komunistický režim v roce 1948 

Moravská země

Morava je země s výjimečným geografickým postavením ve střední Evropě. Je to brána z jihu na sever, od pravěku využívaná tahy zvěře a předky dnešních lidí. Již ve starověku přes ni vedla známá Jantarová stezka. I římské legie se ji pokusily v 2. století dobýt a vytvořit z ní provincii.

     Na území Moravy se vystřídalo několikeré osídlení – od bezejmenných pralidí po první zemědělce indoevropského původu, sídlili zde snad tajemní Venedové , po nich krátce okupovali Moravu Keltové, pak se zde usadili Germáni. Jeden z jejich vůdců – Marobud – zde vytvořil svou Markomansou říši; podle Paprockého z Hlohol právě Markomani byli předky Moravanů.

     Jméno moravského národa velmi pravděpodobně pochází z mnohem staršího jména řeky Moravy. Dostali je Slované, kteří přišli ze zakarpatské země, zvané „Velké Charvátsko“ – znakem Moravy je dodnes orlice „v chorvatské zbroji“, tzn. šachovaná červeně a bíle (stříbrně), později byla stříbrná povýšena na zlatou..

     V první polovině 7. století se na území Moravy konstituovala první slovanská říše – Sámův kmenový svaz na obranu proti Frankům, kteří dotírali na Slovany ze západu, a hlavně proti Avarům, kteří je ohrožovali z jihu. Následným procesem sjednocování kmenů byly dány v první polovině 9. století předpoklady ke vzniku mocného středoevropského státu – Velké Moravy. Velká Morava měla rovnocenné vztahy s dalšími velkými státy své doby, jako byla zejména říše Byzantská a Francká. Velká Morava zeslábla vnitřními spory; zradily ji české kmeny, ovládnuté předtím králem Svatoplukem Velikým, napadali ji dříve podřízení Maďaři. Nakonec se asi na sto let historické zprávy o ní téměř úplně odmlčují – byla zemí nikoho, vládla na ní místní knížata a přežívala moravská církevní organizace.

     V 11. století dobyli Moravu Přemyslovci. Zničili některé doklady dřívější vlády Moravy nad Čechami, zčásti oloupili a povraždili moravskou šlechtu. Rozdělili zemi na úděly, kde vládli příslušníci tohoto rodu. Ti mezi sebou i s pražským vládcem často soupeřili, až do doby, kdy se panství nad celou Moravou zmocnil Konrád II. Ota. Ten dosáhl toho, že v roce 1182 se stala Morava opět svrchovaným státem, markrabstvím, které bylo propojeno s Čechami a Říší podle středověkých způsobů lenními vazbami. Morava se ubránila i českému útoku, když 1185 v bitvě u Loděnic zahnala české vetřelce.

     V pozdějších staletích se na Moravě rozvinula moravská zemská obec, která existovala až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918. V průběhu více jak sedmi století byla Morava někdy více, jindy méně, ale vždy autonomním státním celkem, který patřil postupně do různých soustátí. Měla vlastní zemské symboly, správu, soudy i jazyk. Z moravského jazyka vznikla pozdější spisovná čeština. Moravané i v této době plnili svůj civilizační odkaz, když Moravští bratři rozsévali víru i v nejvzdálenějších zemích a Jan Ámos Komenský-Moravský se stal známým jako „Učitel národů“. V Americe dodnes existuje Moravská církev a „Moravští indiáni“. Morava sama byla významnou, bohatou a kulturní zemí.

     Až od 19. století se začala prosazovat myšlenka, že národ se odvozuje výhradně podle jazyka. Moderní český nacionalizmus prohlásil, že všichni slovansky mluvící obyvatelé Moravy jsou proto Češi, tvrdilo se to dlouho dokonce i o Slovácích. Na Moravě se tato myšlenka nesetkala se sympatiemi, ale protože tehdy nebylo početné moravské inteligence a z Prahy na Moravu přicházeli propagátoři české národní příslušnosti, pozvolna se moravská identita oslabovala a Morava se počešťovala. „Otec českého národa“ Josef Palacký, sám rodák z Moravy, prohlásil to, co od té doby tvrdí většina Moravanů: „Jsem Čech rodu moravského“.

     V roce 1918 vzniklo Československo „z národů Čech, Moravy, části Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi“. Stalo se tak sice bez vůle Moravského sněmu, ale při částečném respektování moravské samosprávy. Češi se sice pokusili zrušit zemské zřízení, ale to zůstalo nakonec zachováno. Ostatně první prezident Československa, Tomáš Garrigue Masaryk, vždy ctil Moravu a trval na její svébytnosti.

     Krátká doba nacistické okupace a protektorát Čechy a Morava ukázaly, že i Němci měli větší smysl pro ctění historie než Češi, kteří po komunistickém převratu k 1.1.1949 Moravu po mnoha stech letech bezcitně „úředně zrušili“. Morava i Moravané tímto aktem nezanikli, ale nebyla už moravská samospráva, ani sněm, ani vláda, ani soudy, ani zákony, ani vlastní správa peněz. A tak to zůstává až do současnosti! Není především moravské školství, základ každého národa. Na Moravě se například vůbec neučí moravské dějiny, ale dějiny výhradně české, přesněji řečeno dějiny města Prahy. Národ, který nezná svou minulost, neví, o co přišel a nebrání se nespravedlnosti.

     V roce 1968 při krátkém oslabení totalitního režimu se Moravané pokusili změnit svůj osud. Jednání o změně státu na územní trojfederaci, kde by se Morava vyrovnala Čechám a Slovensku, přerušily sovětské tanky.

     Politické změny v roce 1989 přinesly sice v mnohých věcech obrat k lepšímu, demokracie umožnila Moravanům konečně svobodně projevit své smýšlení. Vzniklo silné hnutí usilující o moravskou samosprávu a také o legislativní uznání moravského národa. Ten totiž nikdy nezanikl, je jen potlačen českým nacionalizmem. Moravané se dostali na několik let do parlamentu a na krátko i do vlády. Byly odsouzeny některé zločiny proti Moravě, nedošlo však k jejich napravení.

     Po rozdělení Československa v roce 1993 čeští nacionalisté vyburcovaní slovenským odtržením rozeštvali proti Moravě všechna média a nakonec i veřejné mínění. Moravská myšlenka byla mnohými opuštěna, některými i zrazena. Mocenské kruhy v Praze ještě více koncentrují moc a státní rozpočet je dnes prakticky celý rozdělován v centru. Byly zřízeny kraje, které jen ještě více porušily už tak nedodržovanou moravsko-českou zemskou hranici. Je neustále veden boj proti moravské národnosti. Hrdost na moravský původ však z lidí nezmizela, je stále vidět, ale jakoby se do ní vloudil jakýsi strach. Prozatím. V dějinách národů a jejich států platí pouze jedna jistota - nic netrvá věčně.

Moravský národ

 Ve Smlouvě mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem, podepsané v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919, kterou tyto mocnosti uznávají stát československý je uvedeno: „… hledíce k tomu, že spojení, které kdysi trvalo mezi bývalým královstvím českým, markrabstvím moravským a vévodstvím slezským ze strany jedné a mezi ostatními územími bývalého mocnářství rakousko-uherského ze strany druhé, navždy a zcela přestalo, hledíce k tomu, že národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska z vlastní vůle rozhodly se spojiti a že se skutečně spojily trvalým spolkem za tímto účelem, aby vytvořily jednotný, svrchovaný stát s názvem Československá republiky …“

     V roce 1990, po politických změnách v Československu proběhl, etnograficko - sociologický průzkum historického vědomí obyvatel Moravy s částí Slezska. Výzkum prováděl 583 městech a obcích Etnografický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Na otázku za co se považují obyvatelé Moravy a části Slezska odpovědělo 88,3% dotázaných za Moravany, 8,0% za Slezany, 3,4% za Čechy a 0,3% připadlo na nevyhraněné názory a na etnické vědomí zejména slovenské a polské.

     V roce 1991 proběhlo v Československu oficiální sčítání lidu. Mezi národnostmi, které byly uvedeny na sčítacích formulářích však nebyla uvedena národnost moravská. Moravským občanským a politickým iniciativám se však podařilo prosadit možnost přihlásit se k moravské národnosti. Přes skutečnost, že tato možnost nebyla všem občanům známa, přihlásilo se na území Moravy a části Slezska k moravské národnosti 34% občanů.

     Dne 16.prosince 1992 byla přijata Ústava České republiky, která začíná slovy: „ My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku …“, jejíž součástí se stala Listina základních práv a svobod. V Listině základních práv a svobod se v odst.2 čl.3 uvádí: „ Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoliv ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.“

     Od roku 1993, kdy vznikla samostatná Slovenská republika, všechny politické reprezentace Slovenské republiky uznávají kromě české, také moravskou národnostní menšinu a tím i moravské většinové národní společenství, které po rozdělení společného státu žije na území České republiky. Dokladem je stálá účast zástupce moravské národnostní menšiny na Slovensku v Radě vlády Slovenské republiky pro národnosti.

     Politická reprezentace České republiky v rozporu z výše uvedenými skutečnostmi ve všech oficiálních informacích o národnostním složení občanů České republiky počty občanů, kteří se hlásí k moravské národnosti, zahrnuje do počtů národnosti české.

     V roce 2001 byla přijata první zákonná norma od vzniku České republiky, která definuje postavení příslušníků jednotlivých národností, žijících v České republice. V tomto zákoně o právech příslušníků národnostních menšin je uvedeno: „ Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné, než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšímu, kteří se hlásí ke stejné národnosti.“ V průběhu projednávání byl odmítnut pozměňovací návrh na rozšíření většinové národnosti české, o moravskou a slezskou. Na základě této skutečnosti zástupci Moravanů požadovali respektování občanů moravské národnosti jako menšinového národnostního společenství, obdobně jak je tomu na Slovensku. Tento požadavek byl zástupcem Vlády České republiky odmítnut.

     Výsledkem intenzivního úsilí politických představitelů pražských politických stran o zničení moravského národního povědomí, především za přispění pražských medií s celorepublikovou působností, je skutečnost, že se v roce 2001 přihlásilo k moravské národnosti už jen 373 294 občanů České republiky oproti 1 362 313 občanům v roce 1991.

     Moravané jsou jedním z nejstarších národů Evropy. Jejich původní historický spisovný jazyk – staroslověnština – byl po hebrejštině, řečtině a latině čtvrtým liturgickým jazykem. Moravané mají vlastní, bezmála dvanáct set let trvající moravskou historii, vlastní moravské tradice, kulturu i vlastní moravské národní a zemské symboly.
     Je zcela nepřijatelné, aby národ, který vytvořil první slovanský státní útvar v Evropě – Velkou Moravu, na jehož území působili zakladatelé slovanské duchovní kultury a spolupatroni Evropy svatí Cyril a Metoděj, se nemohl spolupodílet na vytváření společné Evropy národů spolu s ostatními národy Evropy.

Více na www.mikan.cz

www.mikan.cz 

Řekli o Moravě

"Morava je podivuhodná země už proto, že je a není.Kdysi v dávné historii, bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních."
básník Jan Skácel,Vilenica ve Slovinsku, 1988 

V souvislosti s povýšením olomouckého biskupství na arcibiskupství za českého krále a markrabího moravského Přemysla Otakara II. v roce 1267 vznikla i legenda O sv. Cyrilu a Metoději, patronech Moravy/ Legenda Moravica /" ve které se uvádí:" ...Morava je země širá a utěšená, oplývající bohatstvím plodů..., obyvatelé vynikají krásou postavy, budící úctu, vážností mravů, muži jsou stateční, bojovníci znamenití, k dvorské službě uzpůsobeni a veškerým pěstováním svých zájmů tomuto světu připodobněni...Přeslavný národ moravský nikoli bojem, ale vírou ...se stal národem svatým"
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno 1993 

Moravské markrabství bylo jako instituce podle ustanovení Karla IV. lénem krále a Koruny Království Čech, reprezentantem celého soustátí byl však pouze král, markrabí a vévoda v jedné osobě, nikoliv čeští stavové, kteří si tendenčně zaměnili reprezentaci svého Království Čech s reprezentací celé Koruny. Proto jim Moravané v roce 1453 ústy Vaňka z Boskovic odpověděli:"Páni Čechové....k tomu se známe, že jsme úd Koruny, ale ve všem urození i v statcích i v místech tak svobodní jako vy páni čeští, ale nejsme žádní manové, než svobodní páni tak dobře jako i vy..."
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno 1993 

Na zemském sněmu Moravského markrabství v Brně  v roce 1550 za přítomnosti Ferdinanda I., krále Uher,Čech, markrabího Moravy atd. upozornil moravský zemský hejtman Václav z Ludanic v závěru své řeči že, Markrabství moravské jest země svobodná, má vlastní politická práva a svobody a nedá se o ně připravit.... Dříve Morava v ohni a popeli zahyne, než aby trpěla nějakého u víře nucení.
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno 1993 

Na moravském zemském sněmu v roce 1585 v Brně se stavové Moravy ohradili výtce, že ostatní země České koruny jsou ochotnější v poskytování berní na válku s Turky, a nepovolili berni ani o groš vyšší než na sněmu předchozím. Zdůraznili, že Markrabství moravské jest sice předním údem Koruny Království českého, ale jinak zemí úplně svobodnou, která není povinna, aby se v něčem spravovala zeměmi jinými.
Havlík Lubomír E., Moravské letopisy, Brno 1993 

Karel Starší ze Žerotína se prezentoval jako odhodlaný zastánce moravského zemského patriotismu, stal se vášnivým obhájcem zemských svobod a privilegií.V roce 1606 o Češích velmi trpce napsal: "Zdališ oni nejsou, kteří nám svobod našich závidí? Zdališ oni nejsou, kteří nás opanovati a sobě podmaniti obmýšlejí, aby sami hlavou a my ocasem království jejich zůstavali? Neboť jakkoliv se pěkně /stavějí/, jakkoliv lahodná slova od sebe dávají, jakkoliv mocným a upřímným přátelstvím se zavazují, nic není, já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, všudy námi zadní kouty vymetají."
Obrana Karla staršího z Žerotína k panu Jiříkovi z Hodic, Chrudim, 1891, str.25 

V roce 1618 protestanští stavové české a německé národnosti v Českém království povstali na obranu svobody vyznání v Čechách. Na výtky z Čech, že brání Moravě připojit se k českému povstání, prohlašoval moravský zemský hejtman Karel St. ze Žerotína, že proti Čechům ničeho neučinil, že nepovažuje jejich při za bezprávnou, avšak neschvaluje způsob, jakým ji vedou, neboť tím ohrožují okolní země a přispívají k záhubě celé říše. "Čechové se snaží stát slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní."
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno, 1993 

Ve spisu Clamores Eliae z druhé poloviny šedesátých let 17.století,v jednom ze svých posledních děl v dekadenci Jan Ámos Komenský píše: Milé matce mé vlasti, zemi moravské, jeden z věrných synů jejich..." a předmluvu ke spisu Unum necessarium z roku 1668 podepisuje dokonce jako J.A.Comenius Moravus.
Vlastivědný věstník moravský roč.XII/1970 str 285  

Na základě konstitučního patentu v roce 1848 se utvořil nový zemský sněm Moravského markrabství. Na návrh Petra ryt.Chlumeckého sněm uzákonil, aby moravský jazyk v kostelích a školách, v úřadě a před právem s německým stejně se postavil. Podle J. Jungmanna byla tehdejší forma českého spisovného jazyka bližší jazyku moravské Kralické bibli než spisům českých Veleslavínových a mluvilo se vlastně řečí moravskou. A podle názoru K.Havlíčka byl spisovný jazyk v Čechách vlastně čistou moravštinou /Národní listy /
Havlík Lubomír E., Moravské letopisy, Brno,1993 

Na schůzi pražské inteligence a měšťanů ve Svatováclavských lázních v roce1848 byl zvolen Národní výbor, který vyslal deputaci s peticí k císaři Ferdinandovi V., králi Uher a Čech a markrabímu Moravy. V petici požadoval Národní výbor státoprávní spojení Čech, Moravy a /moravského/ Slezska, obnovu Koruny Českého království v rámci Rakouské monarchie. V petici k císaři určoval pražský výbor též postavení Moravy: 1.Aby Moravanům táž práva udělena byla , kterých nabyli Čechové..., jak v ohledu na zřízení zemské, tak na zřízení obcí. 
Aby Morava při této rovnosti práv zůstala nicméně samostatná. 3. Aby nejvyšší odpovědné ouřady pro Čechy měly i jejich záležitosti v obsahu svých povinností.. 4.Aby se výborové sněmu českého a moravského scházeli ke společné poradě. 5. Aby národ český a moravský navzájem zaručili sobě svobodu občanskou, jakož i rovnost národnostní. Zemský sněm Moravského markrabství adresoval císaři Ferdinandovi stanovisko k petici pražského národního výboru pokud šlo o Moravu. Ve stanovisku se uvádělo: Markrabství moravské bylo vždy zemí samostatnou a nezávislou na Čechách, i když zde vždy byl těsný svazek vzhledem ke stejné slovanské národnosti. Spojením s Čechami by byla porušena moravská ústava a samostatnost země. Proti spojení s Čechami hovoří i hmotné zájmy Moravy.
Také provolání Moravského zemského výboru připomínalo milovanou vlast moravskou a apelovalo na moravské politické vlastenectví. V provolání se uvádělo: Částka obyvatelů pražských od Jeho Císařské Milosti opětně u nás se neptavší, žádala, aby naše vlast moravská a všechny její záležitosti s Čechami spojeny byly, abychom naše vlastní zemské v Brně pozbyli a naše sněmy v Brně přestaly, abychom naše právo v Praze hledali a naše zástupce zemské dílem do Prahy poslali, slovem, abychom místo samostatné nepodrobené země s Čechami v jednu splynuli.Zapomněli ale, že Morava stejností jazyka a národností vždy sice s Čechami bratrsky spojena byla, že jsme my ale jakožto svobodný, od Čech nezávislý národ odvždy své vlastní sněmy a ouřady měli, že Morava tedy nikdy na své staré památnosti a svou samostatnost a svobodu naproti Čechům obětovati nemůže.
Havlík Lubomír E., Moravské letopisy, Brno 1993 

V roce 1870 napsaly moravské katolické noviny Hlas, že "kdyby Morava měla záviset od Čech, veta by bylo po katolické víře našeho lidu, veta vůbec po víře a náboženství a – již proto nechceme slyšet o přivtělení k Čechám, poněvadž nechceme býti Husity".
Časopis Matice moravské roč.XXXIII/1909, str,162-163 

"Ti páni v Praze mají ten plán, že musí dřív každého ožebračit, o postavení i chlebíček připravit a pak si jsou jisti, že je bude slepě následovat ... A jako to dělají s jednotlivci a s jednotlivými stavy, tak by to dělali i s celou zemí Moravskou. Aby se jim, když už by jednou ji měli v pazourech, nemohla vymknout, hleděli by jí pouštět žilou, vycecávat jí krev a udržovat li málomocnou. Kdo nemá síly, nemůže pomýšlet na odpor. To by očekávalo Moravu, kdyby se poddala Čechám.
Noviny Morava roč.II/1870,  čís.17, str.1 

"...moravská otázka je a bude opět zkušebním kamenem české politiky. Je proto žádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz aby se jí dostalo rozsáhlé autonomie, nejen politické, ale i kulturní."
T.G.Masaryk, Problém malého národa.Čas 6, 1907, č.22

"Jedná se nám především o to, aby naše Morava neroztřískala se na několik krajů, které by nebyly ničím jiným, než několika kancelářemi...V intencích Moravy je, aby zůstala pokud možno celou. Ať se toto zřízení nazve župou nebo krajem, je lhostejno, ale nelze souhlasit, aby Morava byla zmalomocněna rozdělením..."
 Noviny Moravská orlice 17.12.1919, str.106 

Po volbách, které v Zemi moravskoslezské proběhly 14.října 1945, na ustanovující schůzi nového zemského národního výboru v Brně 31.října 1945 staronový předseda Zemského národního výboru prof. František Loubal ve svém projevu uvedl."Při konečné úpravě ústavních poměrů budeme žádati, aby zemím připadla celá vnitřní správa, pokud si ji nevyhradí ústřední správa. V zemi pak chceme míti sněm s mocí zákonodárnou pro všechny věci, jež náleží do působnosti zemí, silný výkonný orgán zemskou hospodářskou radu a zemský správní soud. Naše věcná působnost musí býti ovšem zajištěna finančně. Při konečné úpravě budeme žádati opravdu finanční výsost pro zemi, aby mohla z ní též vyrovnávati rozdíly v poplatnosti podřízených svazků. Budeme při tom usilovati, aby výnos naší výroby byl zdaněn v zemi a pomocí účelné distribuce průmyslu vytvořena byla na Moravě a ve Slezsku daňová základna stejná jako v Čechách."
Rovnost 1.11.1945, str 1 

Na vykořisťování Moravy si předseda Zemského národního výboru prof. Loubal postěžoval také na stránkách pražského deníku národně sociální strany." Z oficiální zprávy o poradách o uhlí se například dovídáme, že domácí otop uhlím bude v Čechách kryt ze 30 procent a v zemi Moravskoslezské jen z 20 procent. Marně se táži proč? Či snad proto, že jsme proti zimě otužilejší? Když je někdo u nás na Moravě, tak plně chápe naše těžkosti a starosti, slibuje, že nesmíme býti odstrčeni, a najednou z úst téhož muže jedné ústřední rozdělovny pak čteme zprávu, že na nás zapomněl 10 procenty uhlí. A tak je to i v jiných případech, že se nám nedodrží sliby, které jsme ať přímo na Moravě nebo v Praze s kompetentními činiteli sjednali. Připomínám to také proto, aby i čtenáři v Čechách věděli proč se tak často ozývají ze země Moravskoslezské i nevrlé hlasy a brojí proti tak zvanému pražskému centralismu.
Svobodné slovo, 8.1 1946 

Povalečné akcentování zemských práv, poukazování na odlišné moravské historické hranice a odlišný lidový svéráz mělo za následek, že členové centralistické komunistické strany, založené na direktivním řízení stále častěji vznášeli požadavek na zrušení zemského zřízení a nahrazení novou župní nebo krajskou správou. Naopak nejdůsledněji se za uchování historických zemí stavěla Československá strana lidová. Mimořádnou roli hrála i autorita předsedy strany msgra. Jana Šrámka, který se o uchování zemského zřízení osobně zasazoval.Proto také lidová strana před parlamentními volbami roku1946 se jako jediná dovolávala zemského zřízení a apelovala na zemský patriotismus Moravanů." MORAVA MORAVĚ! Chcete, aby bylo zachováno zemské zřízení? Chcete, aby Brno zůstalo hlavním městem země Moravskoslezské? Tedy volte číslo 2. Jedině Československá strana lidová se postaví PROTI ŽUPNÍMU ZŘÍZENÍ! Jedině Československá strana lidová je pro zachování zemské samosprávy a zemských celků. Moravané volí číslo 2."
Národní obroda 25.5.1946

Když po volbách již v roce 1946 obsadili komunisté vedení Zemského národního výboru pro Zemi moravskoslezskou ztotožnili se zcela s úmyslem likvidovat zemské zřízení. O postojích tohoto komunistického vedení vypovídá i zdravice Klementu Gottwaldovi k jeho 52. Narozeninám z listopadu 1948, ve které jej ujišťovalo svým odhodláním urychleně vykonat "...všechny přípravné práce pro reorganizaci veřejné lidové správy, aby krajské výbory zahájily svoji činnost ve stanovených lhůtách a aby byly správou politickou v pravém smyslu slova a... kladným příspěvkem k společnému úsilí nás všech na naší československé cestě k socialismu".
Rovnost 24.11.1948,str. 1 

Jeden z prvních hlasů volajících po obnově zemského zřízení v Československu zazněl dne 2.dubna 1968, kdy u příležitosti 150.výročí založení Moravského muzea v Brně jeho vědečtí a odborní pracovníci vydali prohlášení, v němž se uvádí " historická a kulturní existence Moravy je hluboce zakotvena ve vědomí všech občanů ČSSR . Vznikla přirozeným vývojem, její území tvoří geomorfologický, ekonomický a komunikační celek" a dále požadovali obnovu Moravy v souvislosti s "očekávaným federativním zřízením čs. státu".
Svobodné slovo, 3.4.1968, str. 1 

4.dubna 1968 vystoupili v denním tisku s prohlášením brněnští spisovatelé mimo jiné Oldřich Mikulášek, Alena Bernášková, Jan Skácel, Josef V. Pleva, Zdeněk Pluhař, Jan Trefulka, Jaromír Tomeček a jiní, ve kterém protestovali proti diskriminaci Moravy a vyslovili názor, že náprava by se dala zjednat " návratem k zemskému zřízení, v jehož rámci by se lépe rozvíjely skutečné potřeby kulturní a ekonomické oblasti, jíž Morava dlouhá staletí byla".
Svobodné slovo, 4.4.1968, str.3 

" Neuvěřitelná centralistická tendence Prahy, jakýsi, morbus  pragensis, hrozí beztoho vyústit v ten stav, že se za pár roků nebude obyvatel Moravy nebo Slezska cítit Čechem, nýbrž Moravanem nebo Slezanem."
Svobodné slovo, 31.7.1967, st.3 Kubeš Vladimír: K státosprávnému uspořádání, 

"Na Moravě nevzniklo zemské zřízení až za první republiky. Je to stará instituce. Její tradice přešla do přemyslovského státu... Zemské zřízení na Moravě nikdy neznalo separatismus... Moravské zřízení přežilo zlé dob. Ale jako bylo vždy protiváhou proti nezdravému či jednostrannému centralismu pražskému, bylo i typickou protiváhou proti centralismu vídeňskému. Dnes – v československém rozvlněném prostředí – by měla být Morava vyrovnávajícím činitelem. Soudím,že jestliže bude státní otázka položena na dvě závaží – Praha a Bratislava, nebude to šťastné"
Rovnost,13.4.1968, historik prof.Dr.Macůrek v besedě "Nad mapou Moravy a Slezska" 

" Vláda ČSR, byro ÚV KSČ i předsednictvo ČNR se přiklonilo k návrhu neměnit dosavadní organizační strukturu národních výborů v ČR s tím, že v řadě otázek bude nutno návrh dopracovat. Tím bylo vysloveno také stanovisko k návrhům na postavení Moravy a Slezska v rámci ČSSR, připraveným v roce 1968." Řekl místopředseda vlády České socialistické republiky Ladislav Adamec.
Rovnost 6.11.1969, str.4

"Již delší dobu můžeme pozorovat podivuhodný fakt, jak se z masových médií zdejších i zahraničních vytrácí historický a kulturně svébytný pojem Moravy. Morava se ze současných slovníků jednoduše škrtá, nanejvýš se připouští ve formě pěveckého sdružemí /Moravan/ nebo skupiny písní a tanců /Moravanka, Moravěnka/. Občas se můžeme ve sportovní rubrice brněnských mutací deníků Práce, Lidová demokracie atd. dočíst o tom, že moravské kluby slavně zvítězily. 
A dost."
Zdeněk Rotrekl, Existence Moravy ve střední Evropě, Střední Evropa,1/88,samizdat

"... vždycky jsem cítil ponížení, že musím do nějakých obskurních rubrik psát: národnost česká, když jsem Moravan, ne Čech.... Moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské Česko, ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu."
Jiří Kuběna, básník,...vyznání moravské, Střední Evropa, 2/88,samizdat

My občané Moravskoslezské země, shromáždění dne 1.dubna 1990 v Kroměříži na Manifestaci "Moravskoslezská neděle", uvědomujíce si svou zodpovědnost před tisíciletými dějinami této země, cítíce se zavázáni odkazem svých otců a odpovědni svým synům a vycházejíce z Deklarace lidských práv se usnášíme:
1.Požadujeme rehabilitaci samosprávy země Moravskoslezské, zrušené komunistickým vedením státu 1.ledna 1949.
2.Požadujeme nové státoprávní uspořádání, v němž by země Moravskoslezská měla rovnoprávné samosprávné a samofinancující postavení.
3.Za optimální považujeme řešení vnitřní struktury státu na spolkovém principu, jak je tomu ve vyspělých demokratických zemích...
4.Požadujeme rozvíjení staromoravských rostislavovských a cyrilometodějských tradic jako základnu moravské identity...
Kroměříž, Rezoluce ze shromáždění 1.4.1990

Nepochybně legitimní byl moravskými voliči podpořený požadavek Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti za Moravu a Slezsko na znovuobnovení samosprávných výsad, uloupených komunisty a nastolení zemského územně správního uspořádání, které s úspěchem fungovalo už za 1.republiky a na jehož nedostatky si nemohou stěžovat ani v sousedním Rakousku a Německu. K prvním reakcím patřilo v lednu 1990 vcelku pochopitelné: Počkejte, nejdřív se vypořádáme s bolševikem a pak přijde i na územně správní uspořádání. Měsíce plynuly, bolševik měl o 700 tisíc členů méně a z odpovědí vládních a hradních politiků byla stále cítit unuděná arogance, že už je zase ti Moravané něčím obtěžují, což brzy přešlo i na stránky centrálního tisku...Ono ani tak nejde o to přijmout beze zbytku všechny moravské návrhy, ale je nezbytně nutné o nich přinejmenším diskutovat, neboť jsou zaštítěny hlasy více než 1 milionu voličů, a nikoliv je arogantně smést ze stolu.
Bohumil Pečinka, Tož co Moravo, Studentské listy č.15/1990

Zrušení zemského zřízení poškodilo zemi Českou i Moravskoslezskou. Plná rehabilitace zemského zřízení na základě samosprávného principu bude definitivně řešena novou ústavou České republiky. Ještě předtím bude možné a nutné přijmout ústavní zákony, které budou definitivní řešení předjímat. Proto si právo rozhodovat o těchto otázkách vyhrazuje Česká národní rada a vyzývá Vládu České republiky k aktivní součinnosti.
Závěrečná část projevu předsedy vlády ČR Petra Pitharta ze schůze ČNR 3.7.1990


Vážené dámy , vážení pánové,
Národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska se v roce 1918 rozhodly spojit z vlastní vůle za tím účelem, aby vytvořily svrchovaný a samostatný stát s názvem Československá republika. Československo bylo uznáno za člena společnosti národů, za člena mezinárodních organizací a byly s ní uzavírány mezinárodní dohody a smlouvy. Nyní, kdy dochází k rozbíjení tohoto státu, nechce vládnoucí koalice přiznat lidu Moravy a Slezska práva, se kterými do společného státu vstoupil a kterých se nikdy nevzdal...
My, poslanci ČNR, zvolení ve svobodných volbách k zastupování a obraně práv občanů a národů prohlašujeme, že i nadále chceme žít ve společném státě založeném na občanské a národní rovnosti při respektování práva historického a přirozeného...
Svazek samosprávných a rovnoprávných zemí tvořících společný stát uspokojí naše požadavky a přispěje ke stabilitě a klidu.
Praha, Česká národní rada 28.10.1992

"Při podrobnějším studiu údajů uvedených ve statistických ročenkách a přepočtu na jednoho obyvatele lze zjistit, že na přímých investicích byla Země Moravskoslezská od roku 1968 do roku1989 okradena o více než 80 mld Kč, ze kterých zhruba rovným dílem byly posilovány investice na Slovensku a v Čechách. Údaje byly shromážděny koncem roku 1992 jako podklad pro zásady regionální politiky vlády ČR. Na základě těchto podkladů vláda zatím nepřijala žádná opatření."
Miloš Skočovský, Morava ve státním rozpočtu ČR na rok 1994, Ročenka MNK, Brno l995

" My členové Moravskoslezské akademie pro vzdělání, vědu a umění a její příznivci se dovoláváme zákona č. 198/1993/Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a žádáme Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunistického režimu, aby prozkoumal demokratičnost a právoplatnost aktu zrušení zemského uspořádání, konkrétně  zrušení Moravskoslezské země i České země, které nastalo zavedením krajského zřízení  k 1.1.1949 v době poúnorového totalitního režimu zákonem č.280/488. Podle cit.zákona č.198/1993/Sb. Šlo zcela evidentně o akt nedemokratický a protiprávní, spadající do kategorie programového ničení tradičních regionálních hodnot evropské civilizace.
Prohlášení Moravskoslezské akademie,  Brno,25.9.1995